Při této studii jsem byl osloven dlouholetou kamarádkou a jejím manželem.
Jedná se částečně zrekonstruovaný, před třemi lety koupený tradiční rodinný dům, tak zvaná „kostka“ se šikmou stanovou střechou, s půdním prostorem a malou přístavbou.
Jelikož se jim mezitím rozrostla rodina o dvě malé dcerky, zadáním bylo zobytnění půdního prostoru pro mladou generaci. Počítalo se však s ponecháním původní nosné konstrukce střechy, kterou tvořila stojatá stolice. Připouštělo se jen odstranění přístavby.
Jelikož stará výstavba má i své kvality a z dlouhodobého hlediska se vryla do podobizny vesnických ulic, rozhodl jsem se ji ve studii očistit od přístavby a zanechat ji v čem největším rozsahu, s již provedenými drobnými zásahy jako výměna oken a nový nátěr.
Všechno ostatní si už nemělo hrát na dobu minulou, naopak, mělo to být spojení dobového se současným a s otevřením do ulic.
Po vhodném nalezení tvaru a přesahu střechu v závislosti na okna a konstrukční možnosti, se vytvořila dispozice obklopující jeden centrální bod – střešní světlík. Ten vznikl seříznutím jehlanu střešních rovin a vnesl tak světlo do interiéru, kde osvětluje původní nosnou konstrukci střechy.
Tento prostor dostal funkci učebny ve školním věku a společenskou, v posledních letech.
Ke zpřístupnění střešního prostoru slouží nové schodiště lemující vnitřní stranu nové podsklepené přístavby. Sklep umožňuje skladování na zahradě vypěstovaných plodin.
Přístavbou se vytvořila přirozeně prosvětlená vstupní předsíň a nad ní příjemný společenský prostor s velkou prosklenou stěnou s výhledem na lesy Záhoří.
Odstraněním oplocené předzahrádky a oplocení mezi zahradní a užitkovou částí dvora se dům podařilo otevřít do ulic. Přechodovou formu mezi domem a zahradou, tvoří systém vyvýšených záhonů pro pěstování bylinek s možností posedí a opékání v chodníku ukrytém ohništi.
Sedací část zároveň komunikuje se stávající společenskou zónou.
